krajvy

Prvni post po cca mesici - ze to ale vedu, co? Na svoji obhajobu mohu dodat, ze ten mesic byl kompletne naplnen vyrobou semestralek do skoly. Zkratka nejak tezce nesu mnozstvi prace, ktere studium v dnesnich dobach prinasi. Nicmene nechci tu fnukat nad rozlitym mlikem a jdu radeji rozlit neco hodnotnejsiho.

Posledni dobou jsem vazne nejak uplne mimo misu a vlastne to bez odrazu z okoli ani nepostrehnu. Nemam paru co bude zitra ale zato se velice tesim na to, co neni vubec jisty, ba dokonce to zatim vubec neexistuje. Vsechno se to nejak komplikuje a ja jen doufam, ze budu mit kliku. Vlastne doufat nestaci…nj, asi se budu muset zacit trochu snazit. Hm…snazit…

Premejsleli jste nekdy o tom, jak je mlha uzasna? Konecne muzu dat dohromady post, co jsem mel v hlave od pulky listopadu. V hlave mam jak vymetyno a duvodem je, ze cele to pisu po lahvince cerveneho Sklepmistra. Do toho mi hraje tahly moby, ktery jen dotvari atmosferu melancholickeho premysleni.

V rannim spechu do tasky hodim propisku, s niz jsem pred lety odmaturoval, do druhe kapsy zastrcim Losika a nezapomenu mi pribalit i patricnou kabelaz. Pridam i nekolik papiru na poznamky, na krk flash disk a uz chmatam po klicich, ktere v mziku zamykaji bezpecnostni zamek bytu. Cestou dolu po schodech v prvnim patre pozdravim deti, ktere se vypravuji do nedaleke skoly.
Venku vladne husta mlha. Takova, ktera krasne tlumi zvuky veskerenstva, takze mate pocit, jako kdyz jste nekde mimo rusne mesto, ale presto je velice dobre slyset kazdy krok. Zkratka jako by vsechno kolem onemelo a pritom dal rvalo svym obvyklym zpusobem. Cesta do podchodu, vukol huste mleko a jakysi uklidnujici pocit. Slysite vlastni kroky, jak se pohybuji po chodniku, na nemz je vrstva posypoveho sterku. Kousek od vas se venci pes, na nehoz z povzdali vola panicek. Po silnici projede auto, ale pritom se zda tolik osamele. Pomaly vystup z podchodu mezi ohrady z posprejovaneho plechu, ktere maji kryt nedalekou stavbu a mezi nimiz se zvuk kroku zvlastne rozleha do vsech stran. Nad hlavou proleti a mocne zakrakora havran. V dali se postupne zjevuje stale jeste nedostaveny vestibul metra, kolem nehoz se na lavickach schazeji zvlastni existence.

Pri ceste zpatky potkavam u metra ty same existence, jenze diky pokrocilejsi hodince o poznani hlucnejsi. Cizi nazory radeji neposloucham, ackoliv tyto byvaji velice zajimave. Nocni tmu prozaruje par poulicnich svitilen, z jejichz reflektoru se tahne prekrasny kuzel oranzoveho svetla. Mlha dokaze spoustu veci, ale zhmotnit kuzel svetla patri k tem nejlepsim. Zda se, ze se ho muzete dotknout, ale on vam stejne utece. Zvukova kulisa podtrzena tmou je temer strasidelna, ale presto necim tajemna, az kouzelna. Zastrasuje a pritahuje zaroven. Temna ulicka, ktera je ze dvou stran ohranicena posprejovanymi plechovymi ploty a zespoda asfaltem je s rozlehajicim se kazdym krokem velice zajimave misto. Za podchodem zasteka pes. Je cas hlavniho programu v televizi a tak venku neni temer nikdo, dokonce ani nejezdi auta. Vsechno se zda tak osamocene, dokonce i po prvnich zablescich tleviznich obrazovek z obyvacich pokoju, ktere procesavaji jinak neuprosnou a vsezakryvajici mlhu. Vyndavam klice a divam se na hromadu reklam, ktere byly nacpany ve schrance. vytah behem chvile ukroji posledni metry od meho cile, kde zase vyndam Losika a praci na dalsi den meho zivota, zatimco mlha venku neuprosne polyka vse, co ji prijde do cesty.

Dobre i spatne.