krajvy

Pri poslouchani hudby mne jeden song hodil do takove melancholicke nalady plne vzpominek. Sam ani nevim proc. Nektere pisne to dokazi, mozna je to diky nekterym tonum, ktere se v pisni ozyvaji, nebo proste celkovou koncepci. Vraci mne do nalad davno minulych, kdy jsem prisel odpoledne domu ze skoly, je zari a babi leto v plnem proudu. Venku na mne cekaji kamaradi az doma odlozim tasku. Ja se v pokoji zastavim a kouknu se z okna na protejsi panelak, ktery je ted trochu osvicen sluncem. Jeho sediva barva se v zarijovem slunci zmenila na krasne zlatou se spoustu trpyticych odlesku od kaminku v omitce. Dole je otevrenymi balkonovymi dvermi slyset vyskot deti a mych kamaradu. Taska mi zklouzne z ramene k noze stolu a ja se jeste jednou zadivam na tu zlatavou nadheru.

Uplynul rok od nasi silene vypravy na Ukrajinu. Rok od moji nejvetsi udalosti za poslednich par let a dost mozna nejvetsi hned po udalosti meho zrozeni. Vyprava dvou lidi do zeme bez znalosti jazyka jen s nejistymi kroky uprostred divokeho neznama. Meli jsme docela kliku, diky niz si nas vychod evropy ziskal.

Nejvetsi uspech z posledni doby je publikace cestopisu z vypravy do Cornobylu na Youngstylu. Moje psani se tak dostalo do rukou daleko vice lidi a podle vseho se i celkem libilo, diky cemuz mi poporostlo ego. Asi za to muze spatna aura, nebo co, ale vse co zplodim zustava casem bez povsimnuti, coz se nejspise stane i onomu clanku.

Prekrocenim hranice mesta se uplne zmenila atmosfera. Jdete mezi budovami a nic neni slyset. Vsechno je tak zoufale prazdne. Za zasklenymi okny jsou videt zaclony a kusy nabytku. Na balkonech jsou stale napnute snury na pradlo s kolicky. Pod tihou deprimujiciho pocitu si na ty snury primyslite pradlo, ale nakonec to pusobi jeste zoufaleji.

Znate ten pocit, kdy cas leti neuveritelne rychle a pritom se silene vlece? Tak neco podobneho zazivam posledni tyden. Jeste pred nedavnem jsem zazival obrovsky stres. Terminy semestralek byly za dvermi a misto hotove prace jen prazdne soubory. Nevedel jsem kam driv skocit a vsechno mi to pripadalo naprosto zbytecne. Z toho kolotoce beznadeje mi pomohl az dopis, ktery prisel ve stredu. Ukonceni studia. Jedna kapitola meho zivota se timto uzavrela, aby se mohla jina otevrit. Ve skole to rozhodne nebylo spatne, ale ke skutecnemu zivotu to melo velice daleko. Poznal jsem tam spoustu bezva kamaradu, naucil se hodne veci, ale to co mi opravdu schazelo byl osobni zivot, protoze jej moje studijni nasazeni v podstate vymazalo. Ted jsem na novem zacatku a pero popisujici muj zivot barvi pannensky cisty papir.

Postupem casu zjistuji, ze volny cas je cim dal vzacnejsi. Na druhou stranu ho ted lze travit o poznani kvalitneji. Ani nevim proc, ale ze sveho zivota opet pocituji optimismus. Mozna je to dano i tim, ze se mi podarilo vymyslet jeden zajimavy projekt, ktery ted postupne dozrava, mozna take tim, ze volne chvile ted budou opravdu volne a ja si opet vychutnam jizdu na zeleznem ori - mem letitem kole. Vlastne bych mel co nejdrive zacit trenovat, protoze se zadycham uz pri vstavani z postele. Od vanoc jsem krapet ztloustl a podle me samicky bych mel pribrat jeste trochu, ale kdo se s tim ma pak tahat.

Prede mnou je nova strana desky, ktera by mi mela vydrzet po zbytek zivota. Zatim hraje dobre a ja se pokusim popisovat jeji tracklist alespon krapet casteji - jednou za Uherskej rok je ponekud malo a moje lenost to neomlouva. Nakonec bych mohl budit dojem naprosto nudneho typka a odradit tak i spamove roboty, takze bych prisel o posledni ctenare, byt jsou to jen pocitace.

Vypada to, ze se fantazie zacina vracet a mne se zase zacinaj zdat barevny sny. Mezi jeden z nejsilenejsich a taky jedinej, kterej si tak nejak pamatuju patri ten, kde se snazim chytnout male chundelate kralicky, kteri se mi u bodovy me zakladky porad pletou pod nohy a ruzne mne skadli. Pak se z toho vyklube klasicka americka strilecka se spoustou krve a nekonecnym zasobnikem aby to nakonec skoncilo tim, ze v ohrnutym rukavu pod mikinou najdu orechovou buchtu.

H(o)uby nerostou

Moje trable s pocitacovymi komponenty jsou nekonecne. Pred nejakym casem jsem si koupil dva USB huby, abych po prichodu domu nemusel vsechny ty draty pechovat do notebooku, nehlede na to, ze se osm slahounu dracich hlav do tri cpe jen velice tezko. Od te doby uz jeden z nich stacil vyhoret, ale druhy den uz byl na stole novy. Dnes rano, v dobe, kdy jsem jeste nebyl uplne pri vedomi, jsem se strasne divil, ze ackoliv do ty klavesnice datluju uz alespon pet minut, stale se na obrazovce nechce nic objevit. Oba huby nezavisle na sobe fungujou skvele, jen si ted nejak nerozumej mezi sebou. Krom toho mi ted mys zacala vypovidat sluzbu - neklika kdyz potrebuju a klika kdyz nechci.

Ted to vsechno predstira, ze funguje.

Stehovani

Jeste minuly tyden jsem v pokoji mel vsechno svoje sportovni vybaveni, jednu postel za kterou byla skrin s policemi a pod oknem stul s pocitacem. Tento tyden uz tomu tak neni. Sporotovni veci, jako byly lyze, prkno a kolo se mi sem uz nevejdou. Jedna police pokoj nadobro opustila a ta druha je ted rozmontovana na vice casti. Zato mi ale pribyla dalsi postel, takze se ted s pritulkou nemusime lamat na gauci v obyvaku, ze ktereho mame oba hnuta zada.

Dostat tezkou postel z prvniho patra oknem bylo asi to nejtezsi - teda hned po tom, co jsem se musel smirit s tim, ze se mi do pokoje kolo uz rozumne nevejde. Ale tohle je holt volba - bud milacek, nebo pritulka. Hadejte co vyhralo.

Kolo nakonec naslo svoje misto v obyvacim pokoji u doposud casto vyuzivanych bananovych krabic, ktere mi tu zbyly po predchozich stehovanich. Kousek od kola spociva prkno a v rohu se s vysavacema perou lyze. Svuj pokoj mam ted vyuzitej asi nejucelnejc, jak to jen slo. Vysledek je ten, ze celou tretinu mi ted zabira obrovske postelove letiste, na kterem se spi o poznani lepe nez na gauci, z nehoz neustale sjizdite i s matraci.

Hory? Nemame, nevedem.

Pred casem prila zprava, ze hory s kamaradama se konat nebudou. Byl jsem pln ruznorodych a hlavne si odporujicich myslenek. Na jednu stranu mi bylo strasne lito, ze letos se v zime na delsi cas z mesta nepodivam, ze neprojdu pro mne neznamou cast soustavy opevneni z valky, ze se nenalokam cerstveho vzduchu. A hlavne ze si za velice neuspesnym semestrem neodfrknu.
Na druhou stranu hodne usetrim, nebudu tyden blokovat rodinne vozidlo a budu mit o tyden vic na pripravu na prechod do zamestnani. Kazdopadne tu prazdnotu bylo treba necim zaplnit a tak jsem alespon jako castecnou berlicku vymyslel vejlet. Sice jen na jeden den, ale i tak to bude stat za to. Navrh vyletu udolim reky Sazavy, konkretne misty, kde se vine tzv. “Posazavsky Pacifik” je velice lakavy. Kdyby se Vam nahodou nedostal do ruky muj e-mail, ktery jsem posilal snad vsem, o kterych mam zpravu, ze obcas nejsou lini, pak vsechny informace shromazduju take na foru.

Abych byl uprimny, tak nemam vubec sajn, co bych sem mel posledni dobou psat. Ztracim stavu, ztracim napady a posledni dobou jakoby by se vytratila i moje fantazie, takze to bude opet z nudne reality (nj, nejsem v lihovinovem opojeni).

Shoot-em, Johhny

Po vice nez pul roce se mi povedlo spravit si fotak. Nakonec pomohlo sklicko ze starych diapozitivu, na ktere jsem nahodou narazil pri vyklizeni jedne ze skrini a velice sikovny optik. Sice tam nepasovalo uplne jako original, ale vysledna cena opravy byla 1/20 oproti originalnimu servisu, kde by to trvalo minimalne tak dlouho a jeste kdo vi jestli by to opravili. Osazeni sklicka bylo sice ponekud slozitejsi operace (protoze jsem si na nej porad chmatal), ale nakonec se povedla. Ted mam tedy doma docasne dva fotaky - jiz zminovanou placku (popripade puzzle - to diky zvlastnimu mechanismu uchyceni objektivu) a nosala, ze ktereho fotky musim stahovat pod linuxem (Cesty funkcniho softwaru jsou holt nevyzpytatelne).

Cifrspioni

Nevim jak je to mozne, ale za poslednich ctrnact dni se mi seslo tolik nabidek od financnich poradcu, az to neni pekny. Vsechny se mne neustale snazi presvedcovat o tom, ze mam financni problemy, ze nemam dostatek penez a ze urcite nevim, jak usetrit. Je docela zajimavy sledovat to jejich presvedcovani, jak se mam mizerne, ackoliv si nemuzu na nic stezovat. Pravda, Masarykem si sice doutnik znacky Havana nepripaluju a neni to jen tim, ze nekourim, ale proc bych si na to mel stezovat a delat z toho vetsi problem nez ve skutecnosti je.

Vubec samostatnou kapitolou jsou jejich presvedcovaci metody. Diky rocnimu studiu na VS Ekonomicke jsem prosel i takovymto rychlokurzem a neverili byste, jakymi zpusoby se “lovi” zakaznik. V mnohych pripadech uz to hranici s etikou, nicmene pro lidi motajici se v tomto spektru je vzdy prednejsi mamon.

Jde o to, ze do vety ve ktere neco chteji po zakaznikovi, daji nejako nepatrnou pochvalu. Takto to na zakaznika zapusobi vice priznive a ten spise na jejich zadost kyvne. Je velice dulezite umet tu pochvalu odhadnout a cim vice informaci o zakaznikovi tazatel ma, ma vetsi sanci mu “brnknout na strunu”. Je to uplne standartni pripad a urcite jste se s nim v zivote uz setkali.

Nedavno se neco podobneho objevilo i v nasem bytovem druzstvu, konkretne mezi duchodcovskou vetsinou. U dveri mi zazvonila jedna sousedka s zadosti o podpis na petici proti zdrazovani potravin a ve zdravotnictvi. Spis to vypadalo, ze tu chtej zavest neco jako neo-socialismus, coz je neco, co rozhodne podporovat nehodlam.

Ruda hvezda zari dal, aby se komunista nepos…

Docela mne taky pobavil jeden clanek ve starsich lidovkach:

Napriklad ctenar (-ka?) Marian s predmetem “Kdy uz tady nebudou bohaci?” polozil(-a?) nasledujici otazku: “Co udelate s tim, aby poctivi pracujici nebyli zesmesnovani temi, co maji miliony a smeji se jim do oci? Co udelate s temi co jezdi v drahych autech a ziji za zdmi v luxusnich vilach? My se na to uz nechceme divat jak nam rikaji socky, nedelate nic proto, aby se treba nesmely luxusni auta u nas prodavat nebo abyste navrhli na omezeni stropu pro vyplaty nadmernych vyplat? Co s tim udelate kdyz lidem slibujete socialismus, ale v kapitalismu proti bohatym nepodnikate ale vubec nic?!!”

Komunisticky sef odpovedel: “Vazena Marian, cela nase politika smeruje k socialne spravedlive spolecnosti. Doporucuji nas volebni program, pripadne kontrolu prace nasich zakonodarcu prostrednictvim informaci v levicovem deniku Halo noviny, kde byste se napr. docetla, ze KSCM navrhla, aby nakup automobilu nad 600 000 Kc, tedy od ceny Skody Octavia, nebyl zdanitelne uznanym nakladem. Take jsme navrhovali zvyseni progrese ve zdaneni prijmu fyzickych i pravnickych osob, zdaneni neproduktivniho majetku a tzv. majetkova priznani na majetek nad 10 milionu Kc.”

V odpovedi na jiny dotaz Filip dodal, ze “po pripadnem vitezstvi levice v parlamentnich volbach KSCM bude usilovat o odbourani
asocialnich zakonu a doufam, ze CSSD zrusi sve nesmyslne “bohuminske” usneseni”. Tedy usneseni, kterym si CSSD zakazala spolupraci s
komunisty.

Clanek je od Petra Kolare, odkaz

Pri predstave, ze by se to jednou mohlo vyplnit si jdu radeji preventivne zabalit veci do batohu.

Prvni post po cca mesici - ze to ale vedu, co? Na svoji obhajobu mohu dodat, ze ten mesic byl kompletne naplnen vyrobou semestralek do skoly. Zkratka nejak tezce nesu mnozstvi prace, ktere studium v dnesnich dobach prinasi. Nicmene nechci tu fnukat nad rozlitym mlikem a jdu radeji rozlit neco hodnotnejsiho.

Posledni dobou jsem vazne nejak uplne mimo misu a vlastne to bez odrazu z okoli ani nepostrehnu. Nemam paru co bude zitra ale zato se velice tesim na to, co neni vubec jisty, ba dokonce to zatim vubec neexistuje. Vsechno se to nejak komplikuje a ja jen doufam, ze budu mit kliku. Vlastne doufat nestaci…nj, asi se budu muset zacit trochu snazit. Hm…snazit…

Premejsleli jste nekdy o tom, jak je mlha uzasna? Konecne muzu dat dohromady post, co jsem mel v hlave od pulky listopadu. V hlave mam jak vymetyno a duvodem je, ze cele to pisu po lahvince cerveneho Sklepmistra. Do toho mi hraje tahly moby, ktery jen dotvari atmosferu melancholickeho premysleni.

V rannim spechu do tasky hodim propisku, s niz jsem pred lety odmaturoval, do druhe kapsy zastrcim Losika a nezapomenu mi pribalit i patricnou kabelaz. Pridam i nekolik papiru na poznamky, na krk flash disk a uz chmatam po klicich, ktere v mziku zamykaji bezpecnostni zamek bytu. Cestou dolu po schodech v prvnim patre pozdravim deti, ktere se vypravuji do nedaleke skoly.
Venku vladne husta mlha. Takova, ktera krasne tlumi zvuky veskerenstva, takze mate pocit, jako kdyz jste nekde mimo rusne mesto, ale presto je velice dobre slyset kazdy krok. Zkratka jako by vsechno kolem onemelo a pritom dal rvalo svym obvyklym zpusobem. Cesta do podchodu, vukol huste mleko a jakysi uklidnujici pocit. Slysite vlastni kroky, jak se pohybuji po chodniku, na nemz je vrstva posypoveho sterku. Kousek od vas se venci pes, na nehoz z povzdali vola panicek. Po silnici projede auto, ale pritom se zda tolik osamele. Pomaly vystup z podchodu mezi ohrady z posprejovaneho plechu, ktere maji kryt nedalekou stavbu a mezi nimiz se zvuk kroku zvlastne rozleha do vsech stran. Nad hlavou proleti a mocne zakrakora havran. V dali se postupne zjevuje stale jeste nedostaveny vestibul metra, kolem nehoz se na lavickach schazeji zvlastni existence.

Pri ceste zpatky potkavam u metra ty same existence, jenze diky pokrocilejsi hodince o poznani hlucnejsi. Cizi nazory radeji neposloucham, ackoliv tyto byvaji velice zajimave. Nocni tmu prozaruje par poulicnich svitilen, z jejichz reflektoru se tahne prekrasny kuzel oranzoveho svetla. Mlha dokaze spoustu veci, ale zhmotnit kuzel svetla patri k tem nejlepsim. Zda se, ze se ho muzete dotknout, ale on vam stejne utece. Zvukova kulisa podtrzena tmou je temer strasidelna, ale presto necim tajemna, az kouzelna. Zastrasuje a pritahuje zaroven. Temna ulicka, ktera je ze dvou stran ohranicena posprejovanymi plechovymi ploty a zespoda asfaltem je s rozlehajicim se kazdym krokem velice zajimave misto. Za podchodem zasteka pes. Je cas hlavniho programu v televizi a tak venku neni temer nikdo, dokonce ani nejezdi auta. Vsechno se zda tak osamocene, dokonce i po prvnich zablescich tleviznich obrazovek z obyvacich pokoju, ktere procesavaji jinak neuprosnou a vsezakryvajici mlhu. Vyndavam klice a divam se na hromadu reklam, ktere byly nacpany ve schrance. vytah behem chvile ukroji posledni metry od meho cile, kde zase vyndam Losika a praci na dalsi den meho zivota, zatimco mlha venku neuprosne polyka vse, co ji prijde do cesty.

Dobre i spatne.

Znate to, na vzdalene vezi odbiji hodina, ktera oznamuje, ze byste meli byt zhruba v polovine spanku. Do rana zbyva jen par hodin a vy jste probuzeni vice, nez pres den. Tak presne tohle mne dneska potkalo. Pred chvili mne jeste navstivil hlad, diky nemuz dostal mozek impuls myslet jeste intenzivneji.

Posledni dobou nedokazu dotahnout zadnou vec do konce. Mel jsem rozjetych par projektu, ale u kazdeho zustalo maximalne u pocatecnich priprav. Alespon mam velkou zasobu do budoucna, na “dlouhe zimni vecery”, na ktere mam jeste pet semestralek. Myslim, ze o letosnich vanocich se nudit nebudu a nebude to jenom tim, jak se predvedou moji rodice, az je na par dni navstivim.

Nejak se mi nedari popadnout dech a opravdu se do neceho pustit. Uplynuly mesic ve skole se zrovna dvakrat nevyvedl a v soucasnosti mam pocit, ze bych nedokazal delat ani uklizece v supermarketu. Vsechno mi trva dele, nez by melo a z toho plynou i dalsi problemy. Kdyz se do neceho pustim, nedokazu se soustredit a nakonec mam myslenky tak roztekane po okoli, ze je jednodussi delat cokoiv jineho. Jenze s cimkoliv jinym to dopada stejne.

Mate taky obcas takovy pocit, ze vase telo jede na nejaky druh autopilota? Mate divne tlaky v hlave - ani ne bolest, ale mirne a stale tlaky? Zkratka jako kdyz svoji hmotnou bytost o par vterin nestihate? Vlasy citite asi jako kdyz si v noci prelezite ruku a nemuzete s ni chvili hybat? Vsechno se vam zda tak daleko, ale presto se lehce za telem pohybujete a sledujete jeho konani? Zhruba asi takto poslednich ctrnact dni funguju. Je sice fakt, ze usetrim za drogy nemalou castku, ale problem je v tom, ze se mi z toho nedari vystrizlivet, coz je problem zejmena pri testech.

Adventni kalendar je znamenity vynalez, ale nikdy se mi nechce cekat do dalsiho dne, abych mohl prislusne okenko otevrit a pochutnat si na zaslouzene cokolade. Momentalne se na nej divam, spise z nudy nez z chuti a hledam opakujici se motivy. Trebas tenhle ptacek se tu opakuje trikrat. A tamten dvakrat. Pak je na nem par usmivajicich se zelenych stromecku. Ha, tady se opakuje jeste srnka a veverka. Coz mi pripomina, jak jsem vcera z hlavy pocital 9^30 abych konecne usnul. Nakonec jsem tam mel chybu, ale nastesti mne zastihl spanek drive, nez jsem ji stacil nalezt. Tak na tom kalendari se opakuje jeste zajic. A vubec, co si budeme povidat o sove v kulichu.

Sova je nadherny ptak a je uzasne ji pozorovat za letu. Ja mel tu cest pozorovat ten majestatny cin letos v lete, pri cestovani po dalnem severu. Zhruba ve dve hodiny rano pri poklidne jizde po zcela prazdne silnici za polarnim kruhem. Obrovsky stribrny ptak, jehoz rozpeti se priblizovalo sirce vozidla se snesl z vetve na leve strane silnice, aby po nekolika stech metrech usedl na jinou vetev napravo. Trvalo to nekolik nezapomenutelnych vterin, kdy se vznasel tesne nad nami. A pritom to vypadalo, jako kdyz tam vubec neni.

Myslenka, ze za par dni je tu silvestr mi nedava moc spat. Navic jsem o jeho prubehu silne rozpolcen. Cast mne ho chce stravit nekde na samote, mimo mesto, kde jeste existuje tma a alespon krapet cerstvy vzduch. Ta druha by chtela ve meste zustat. Zkusim sehnat par lidi, abychom se mohli nudit spolecne a traba z toho i neco bude. Podle obsazeni se pak rozhodnu, co se bude dit - jestli se mi povede prekrocit svuj stin za pomoci mohutneho davu, nebo jestli si od prepracovaneho velkomesta odpocinu.

Nemate nejakej navod na usnuti? To video, co jsem nedavno daval na Tusiluv blog jsem videl uz dvacetkrat a porad nic…

Kdysi jsem rikal, ze moje nejproduktivnejsi doba je mezi jedenactou vecer a treti rano. Jsem zvedav, co se mi podari vymyslet dneska. Nechce se mi spat. Tedy ne ze bych nemohl, vlastne bych spal hned, ale zkratka se mi nechce. Posledni dobou mam nejake divne psychicke stavy. Mam pocit, ze i kdyz do neceho dam vic nez hodne sil, nebude to stejne k nicemu a vysledek bude stejny, jako kdybych se na to uplne vykaslal. Prestavam videt smysl v tom, co prave delam, takze se mi razem do niceho nechce.

Minuly tyden jsem mel zkratka smulu. Obzvlaste ve stredu, kdy jsem byl okolnostmi ve skole vyrazen na dva dny mimo provoz. Bohuzel psychika se zotavuje jen velice pomalu a tak ani ted nemohu rici, ze by to bylo zase v pohode.

Nad vodou mne drzi jen par myslenek, mezi nimiz prevlada touha po dlouhem vyletu mimo mesto. Zkratka uplne vypnout a po nejakou dobu nic neresit a uzivat si to. Tento stav nakonec behem patecniho dne vyustil v napad, jenz mne castecne zachranil.

Plan byl jednoduchy - cestou ze skoly nakoupit deset housek, uzeny platkovy syr, pulku chleba a litrovku pomerancoveho dzusu. Pri nakupu jsem byl prekvapen faktem, ze litr dzusu stoji mene nez stejne mnozstvi colova napoje. Doma pak stacilo vyplachnout jednu petku a zasmatrat do skrytych zakouti meho spajzu. Modri uz vedi, ze se ve spajzu skryvala lahvinka z cireho skla, na niz je napis “vodka”. Po namichani smesi se spravnymi proporcemi - tri housky se sesti platky uzeneho syra a pomerancoveho dzusu s vodkou v blize nespecifikovanem pomeru, putovala lahev do batohu, do ktereho pak jeste ze zvyku pribyla lekarnicka. Na schodech pred bytem jsem jeste pribral samicku, ktera se mne mezitim pokusila prekvapit svym necekanym prijezdem (coz ji nevyslo, jelikoz jsem ho predpovedel zhruba patnact minut pred tim, nez se rozhodla, ze mne prekvapi). Po kontrole, ze jsem doma opravdu nic nezapomnel (klice, mobil, penezenka, batoh, vysokooktanovy dzus, lekarnicka a samicka), se zacal napad uskutecnovat.

Je to uzasny pocit, kdyz clovek nemysli na nic jineho, nez kam se da na krizovatce ve spojeni s usrkavanim dzusu. A tak se pred nama po necelych ctyrech hodinach nenapadneho upijeni objevilo Vitezne namesti. V me skromnosti mne nenapadlo nic mensiho, nez zkusit dojit z Litochleb do Dejvic. Puvodne to melo velice hluboky vyznam - byl jsem zvedavej, jestli se dokazu dostat do sve skoly odkazan jen na svoje sily. Na kole jsem tam cas od casu jezdil a je vseobecne znamo, ze pro dabla meho kalibru neni zadne misto v Praze a okoli dostatecne daleko, abych se tam se svym cyklickym milackem nedostal. Ja si ale nasadil novy level - chuzi. Mise splnena a Praha mi pripada opet mensi nez drive.

Rad bych se dal co nejdrive dohromady, protoze ted toho potrebuju hodne zvladnout. Bohuzel nemam ani pomysleni na to delat cokoliv z toho, co bych delat mel. Taky bych konecne mohl napsat clanek, ktery uz delsi cas nosim v hlave. Taky bych mohl vynest odpadky.